Co budu dělat v Africe

Asi rok jsem se připravoval na tuto misi do západní Afriky a do poslední chvíle nebylo jasné, kde vlastně bubu pracovat, jaké finanční prostředky se mi podaří nashromáždit a který z plánovaných projektů se dotáhne do konce. Ještě v září jsme řešili krizové scénáře, jak budeme s CK Kudrna postupovat, kdyby se zájezd do Gambie nenaplnil. Přemýšlel jsem, jakým způsobem si na cestu vydělám, abych se úplně nezadlužil, kdyby zájezd nevyšel. Z práce jsem podal výpověď a byl jsem tak jako tak do Afriky odjet. Naštěstí, slovy klasika: celý vesmír se spojil a já teď sedím na letišti ve Vídni a čekám na let do Lisabonu a odkud následně poletím do Dakaru. Co tedy vlastně budu ty 3 měsíce v Africe dělat.

Při příletu mě čekají dva dny v Senegalu, po osmi letech navštívím Dakar a možná si připomenu, jak jsem tenkrát jel stopem z ČR do Senegalu, Mali a Mauritánie. Spával jsem v příkopech, na plážích, u domorodců, jezdíval jsem stopem, nákladním vlakem, lodí a mé jedné výdaje byly prakticky za víza do následující Africké země – bez plánu, bez závazků, bez peněz. Neřešil jsem, kde budu spát další noc nebo co budu jíst. Tehdy jsem se naučil, že v Africe se tak nějak vše vyřeší samo. Jen to chce trpělivost a důvěru, že to dopadne dobře. Kde jsou ty časy!

Po dvou dnech v Dakaru letím do Conakry, kde strávím týden kontrolou a koordinací projektu adopce dětí na dálku pro organizaci Pro Contact. Tato organizace pomáhá asi 1000 dětem z chudých rodin především v Conakry a Kissidougou. Protože mám málo času, budu se od rána do noci přehrabovat v dopisech, účetních dokumentech, scházet se s koordinátory, fotit, psát, a řešit problémy. Po předchozích zkušenostech vím, že člověk musí provádět kontrolu velice důkladně. Není jednoduché, jako cizinec, pochopit prostředí, kde je většina vztahů založena na osobních kontaktech a citlivých společenských, rodinných a kmenových vazbách. Člověk musí v Guinei zároveň bojovat s velkou korupcí a je třeba bohužel lidem apriori nedůvěřovat. Projekt adopce na dálku pomáhá nejchudším dětem aby se dostali ke vzdělání, aby jim byla zaplacena alespoň základní zdravotní péče a aby mohly následně, jako vzdělaní odborníci, pomoci své vlastní zemi. Tím z dlouhodobého hlediska zlepšit životní podmínky v zemi a druhotně například snížit ekonomickou migraci do Evropy. Projekt pomáhá potřebným bez ohledu na náboženství, etnikum atd. Prováděních pravidelných kontrol je klíčové především na udržení důvěry sponzorů, adoptivních rodičů v ČR a stejně tak pro zajištění efektivního využití finančních prostředků dárců. Především v dnešní době těžké mediální masáže je těžké sponzory udržet a proto musí být kladen mnohem větší důraz na transparentnost a kontrolu pro naplnění cílů projektu.

Po týdnu se vrátím zpět do Dakaru, odkud přejedu do Gambie, kde budu mít posledních pár dní na finální nachystání benefičního zájezdu, který jsme naplánovali s organizací Kola Pro Afriku a jehož výtěžek půjde na pomoc tomuto prospěšnému projektu. Koncem listopadu mi přiletí 7 účastníků této originální akce a spolu se vydáme na kolech po školách, které jsou do projektu zapojeny a po nejzajímavějších místech této malé africké země. Začátkem prosince možná opět na pár dní zavítám do Guineje dokončit kontrolu, pokud bych něco při první návštěvě nestihl.

Zbytek mise strávím v Gambii, kde budu provádět monitoring a evaluaci projektu Kola Pro Afriku na místních školách, abychom dosáhli zefektivnění systému managementu darovaných kol. Po školách se budu dopravovat na solárně-větrném vozítku, které jsem tak dlouho stavěl a které bylo hlavní motivací pro celou mou letošní cestu do Afriky. Navštívit bych měl asi 15 škol a na každé strávit několik dní abych mohl co nejlépe vyhodnotit, co nefunguje, co je třeba zlepšit a co naopak oproti jiným školám funguje a čím se mohou ostatní účastníci projektu inspirovat. Jsou školy, které fungují skvěle a i po několika letech dokáží udržet velkou většinu kol v provozuschopném stavu. Jsou školy, kdy ředitel osobně dohlíží na projekt a sám aktivně přispívá svým časem, kontakty a nápady na jeho fungování. Dokonce je škola, která spolupracuje s policejními checkpointy a ty označená kola patřící projektu nahlašují pokud jsou používány mimo rámec projektu, tedy na jinou cestu než do školy a ze školy. Naopak existují školy, kde již po krátké době mnoho kol nejezdí a děti je nemohou používat k dopravě do školy. Klesá docházka a dětem se nedostává vzdělání. A mým úkolem je v takovýchto školách nalézt příčinu problému a pokusit se navrhnout řešení. Není totiž umění dovézt tisíce kol do Afriky, ale vymyslet a zorganizovat dlouhodobě udržitelný systém, aby tato kola sloužila potřebným. Opět slovy klasika: A vo tom to je!. Svou cestou na tříkolce, články a besedami, které budu pořádat bych rád zvýšil povědomí o pomoci v Africe, o problémech, kterým místní lidé čelí i o komplikacích, kterým musí člověk pracovník rozvojové organizace.

V průběhu celé mise se budu snažit co nejvíce psát, fotit a informovat o situaci, zážitcích a problémech, které na místě řeším. Uvidíme, jak se mi to ude dařit, ne vždy budu mít přístup k elektřině a ne vždy bude existovat čas a prostor, abych se v klidu zamyslel a pár řádků napsal….